Společný výstup na Cibulku s opuštěnými pejsky

Ve středu 27. června jsme absolvovali poslední třídní výlet tohoto školního roku, nohy nás vedly do našeho oblíbeného Záchytného zařízení pro opuštěné psy na Vránově. Pro tentokrát jsme však s pejsky neprocházeli připravenými okruhy v bezprostředním okolí zařízení, společně s několika odvážnými a turistiky chtivými „osmáky“ jsme totiž vyrazili na rozhlednu Cibulka. Po odložení buřtíků připravených k odpolednímu opékání a převzetí mapky s vyznačenou trasou jsme se v doprovodu dvou pejsků vydali na cestu. Terén byl velmi náročný a vytyčený cíl se v leckterém kopci zdál nedosažitelný, přesto se nám po dvou hodinách chůze naskytl pohled na nádhernou rozhlednu. Někteří odvážlivci nelenili navzdory sílícímu větru vystoupat na její vrchol a užít si tak nádherný výhled na krásy našeho kraje. Cestu zpět nám komplikovala únava, bolesti končetin i zdravotní obtíže, přesto jsme se však v jednu hodinu setkali plní optimismu u rozdělaného ohně, vychutnali si buřtíky i topinky. Společný výlet jsme si užili na maximum, těšilo nás zvládnutí vytyčeného cíle i příslib spolupráce s Vránovem pro nadcházející školní rok.

Třídní výlet do Prahy

V pondělí 25. června jsme se vydali na dlouho očekávaný výlet do Prahy, kde nás čekal více než nabitý program. Po příjezdu jsme se vydali na krátkou obhlídku Pražského hradu, kde jsme shrnuli naše poznatky především o monumentální stavbě věnované našim nejvýznamnějším svatým a alespoň z venku si ji prohlédli. Přestože byl pro tento den pan prezident na Hradě přítomen, našim očím zůstal utajen, a tak jsme naši pozornost zaměřili alespoň na příslušníky Hradní stráže. V podhradí jsme se nelenili pozastavit u domu, který obýval spisovatel Jan Neruda. Prohlídku Karlova mostu předběhlo posezení spojené se společnou svačinou na Kampě s překrásným výhledem na řeku Vltavu a návštěva Werichovy vily doplněná komentovanou prohlídkou, tu nám Kačka zpříjemnila svou úžasnou hrou na klavír. Na památku jsme si odnesli nejen velké množství informací, ale také gastronomický zážitek v podobě vynikající domácí zmrzliny a upomínkové předměty. Karlův most i Pražský hrad jsme si měli možnost i díky společné plavbě po Vltavě prohlédnout z různých úhlů, našemu zájmu však neunikly ani Pražské Benátky, budovy Rudolfina či fakult Univerzity Karlovy a Kramářova vila, v níž sídlí pan premiér. Kromě jiného jsme se od našeho lodního kapitána dozvěděli cenné informace o Vltavě, etymologii názvů navštívených míst i památek. Procházkou jsme se podél řeky vydali kolem tradiční kavárny Slavie, budovy Národního divadla či Tančícího domu směrem k poslednímu kulturnímu zastavení – k budově Novoměstské radnice, kde náš již očekávali průvodci Neviditelné výstavy. Zde jsme měli unikátní možnost pocítit po dobu jedné hodiny při procházce obytnými místnostmi, tržištěm, rušnou ulicí i poklidnou lesní krajinou na vlastní kůži život nevidomého. Naši průvodci Lukáš a Pavel nám v prostředí „baru“ nelenili zodpovědět zvídavé otázky, svěřit tajemství svého postižení i úskalí, jež jim denně přináší. Přes Václavské náměstí a ulici Na Příkopech jsme vyrazili k vrcholnému okamžiku společného pobytu v Praze – návštěvě obchodního centra Palladium, zde jsme se s nejbližšími kamarády rozprchli do obchodů, parfumérií, kaváren či fast foodů. Krásy chtivá děvčátka nám svým pozdním příchodem značně znepříjemnila poslední chvilky v Praze, které se tak nesly v duchu sprintu na autobusové nádraží Florenc. Naštěstí jsme vše zvládli a příjemné zážitky i společně strávené chvíle jsme si nenechali tímto karambolem pokazit. Praho, příští rok na viděnou :-). V pondělí 25. června jsme se vydali na dlouho očekávaný výlet do Prahy, kde nás čekal více než nabitý program. Po příjezdu jsme se vydali na krátkou obhlídku Pražského hradu, kde jsme shrnuli naše poznatky především o monumentální stavbě věnované našim nejvýznamnějším svatým a alespoň z venku si ji prohlédli. Přestože byl pro tento den pan prezident na Hradě přítomen, našim očím zůstal utajen, a tak jsme naši pozornost zaměřili alespoň na příslušníky Hradní stráže. V podhradí jsme se nelenili pozastavit u domu, který obýval spisovatel Jan Neruda. Prohlídku Karlova mostu předběhlo posezení spojené se společnou svačinou na Kampě s překrásným výhledem na řeku Vltavu a návštěva Werichovy vily doplněná komentovanou prohlídkou, tu nám Kačka zpříjemnila svou úžasnou hrou na klavír. Na památku jsme si odnesli nejen velké množství informací, ale také gastronomický zážitek v podobě vynikající domácí zmrzliny a upomínkové předměty. Karlův most i Pražský hrad jsme si měli možnost i díky společné plavbě po Vltavě prohlédnout z různých úhlů, našemu zájmu však neunikly ani Pražské Benátky, budovy Rudolfina či fakult Univerzity Karlovy a Kramářova vila, v níž sídlí pan premiér. Kromě jiného jsme se od našeho lodního kapitána dozvěděli cenné informace o Vltavě, etymologii názvů navštívených míst i památek. Procházkou jsme se podél řeky vydali kolem tradiční kavárny Slavie, budovy Národního divadla či Tančícího domu směrem k poslednímu kulturnímu zastavení – k budově Novoměstské radnice, kde náš již očekávali průvodci Neviditelné výstavy. Zde jsme měli unikátní možnost pocítit po dobu jedné hodiny při procházce obytnými místnostmi, tržištěm, rušnou ulicí i poklidnou lesní krajinou na vlastní kůži život nevidomého. Naši průvodci Lukáš a Pavel nám v prostředí „baru“ nelenili zodpovědět zvídavé otázky, svěřit tajemství svého postižení i úskalí, jež jim denně přináší. Přes Václavské náměstí a ulici Na Příkopech jsme vyrazili k vrcholnému okamžiku společného pobytu v Praze – návštěvě obchodního centra Palladium, zde jsme se s nejbližšími kamarády rozprchli do obchodů, parfumérií, kaváren či fast foodů. Krásy chtivá děvčátka nám svým pozdním příchodem značně znepříjemnila poslední chvilky v Praze, které se tak nesly v duchu sprintu na autobusové nádraží Florenc. Naštěstí jsme vše zvládli a příjemné zážitky i společně strávené chvíle jsme si nenechali tímto karambolem pokazit. Praho, příští rok na viděnou :-).

Společné zhlédnutí Jurského světa

V pátek 22. června jsme se vydali společně se třemi spolužáky z 8. třídy do sokolovského kina Alfa, kde jsme od 17:00 hodin zhlédli film Jurský svět: Zánik říše. Společnou cestu do kina jsme měli okořeněnou zapomnětlivými a zmatenými spolužáky marně vyhlížejícími autobus, vše jsme však zvládli bez kolizí a sešli jsme se téměř v kompletní domluvené sestavě. Novou sci-fi podívanou jsme si nelenili vychutnat se vším, co k tomu patří, a tak jsme i tentokrát do kinosálu všichni vstupovali obtěžkáni všemi možnými pamlsky. Poslední společný kulturní zážitek v tomto školním roce jsme si jako obvykle užili, o to více se těšíme na ty, které prožijeme již jako „osmáci".

Žákům 7. třídy - pomůcky pro následující školní rok

Sešity a pomůcky potřebné pro školní rok 2018/2019 Anglický jazyk 2x 544 + v případě zájmu a potřeby libovolný sešit na slovíčka pracovní sešit (bude dopracován sešit z letošního školního roku) Český jazyk 2x 544 (nezachovají-li si výkladový a literární sešit z letošního roku) 3x 524 rychlovazač + eurodesky (min. 15 ks); 50 listů bílého kancelářského papíru Dějepis 1x 544 Fyzika 1x 524 Hudební výchova rychlovazač a eurodesky (20 ks) Chemie 1x 444 Informatika 1x 544 Matematika 1x 440 2x 544 1x 524 rýsovací potřeby, kalkulačka Německý jazyk 1x 544 (nezachovají-li si Theorie sešit z letošního roku) 1x 524 rychlovazač + eurodesky (min. 15 ks); 25 listů bílého kancelářského papíru pracovní sešit (dopracování letošního pracovního sešitu + nový objednaný školou) Občanská a rodinná výchova 1x 544 (nepokračují-li v sešitě z loňského roku) Osobnostně-sociální výchova rychlovazač + eurodesky (min. 10 ks); 25 listů bílého kancelářského papíru Přírodopis 1x 420 Ruský jazyk 1x 544 pracovní sešit (dopracování letošního pracovního sešitu + objednaný školou) Výtvarná výchova na pomůcky bude vyučujícím vybírána částka stanovená v úvodu školního roku Zeměpis 1x 420 Česká republika – sešitový atlas pro ZŠ a víceletá gymnázia, Karografie Praha

Požární poplach v naší třídě

V pátek 15. června na naší škole vypukl požární poplach. Naše třída se dostala do velmi nepříjemné situace, jelikož byla umělým kouřem odříznuta od jediné přístupové cesty do bezpečí. Přestože nás velitel zásahu předem se vším seznámil, krok po kroku objasnil, co bude následovat, a ujistil nás, že nám nehrozí žádné nebezpečí, simulace byla natolik reálná, až se leckterým z nás roztřásla kolena. Doba, po níž jsme čekali na příjezd hasičských jednotek, se zdála nekonečná… Přesto jsme se po přibližně pěti minutách dočkali pana hasiče, který nás přesně instruoval k dalším krokům, a evakuace tak mohla začít. Šest odvážlivců se vydalo pod velením několika hasičů s vyváděcími maskami na obličeji po dosud zakouřeném schodišti. Další spolužáci vyčkávali na přistavení plošiny, která je po třech svážela do bezpečí před budovu školy. Hasiči nelenili a poskytli některým z nás, které sužovaly dýchací potíže, první pomoc, pro zajištění maximálního bezpečí se obrátili rovněž na zdravotnickou záchrannou službu. Z celé akce jsme si odnesli četná ponaučení pro zvládnutí krizových situací a osvojili si, jak správně postupovat pro případ požáru a komunikovat s hasičským záchranným sborem, a tak nelze než podotknout, že všechno zlé je pro něco dobré…

Náš Den dětí

V pátek 1. června jsme se výjimečně učili jen první vyučovací hodinu, v čase následujícím jsme se věnovali oslavám „našeho dne“. V devět hodin jsme tak již opanovali nedaleké asfaltové hřiště, kde jsme hráli oblíbené týmové hry evoluce, pašeráci, čísla, ocásky, bezruká štafeta a přetahování lana. Oba týmy bojovaly co jim síly a nápady stačily, o to více jsme se těšili na nám doposud neznámou hru vybíjená ala cirkulárka. Tu bohužel přerušil déšť a především Zuzčino nešťastné zranění. Nelenili jsme a zajistili Zuzce transport do naší třídy, čímž jsme opět ukázali týmového ducha i naši kondici. Zbývající část dne jsme již strávili v bezpečí a suchu naší třídy, kde jsme zhlédli pokračování úspěšného filmu Paddington. Samozřejmě nechyběly ani dobrůtky, kterými nás paní učitelka s paní asistentkou potěšily...

Naše škola v přírodě...

Letošní škola v přírodě se pro nás nesla plánovaně i dílem osudu ve zcela jiném duchu… Společně s paní učitelkou jsme vyrazili v pondělí 21. května 2018 v ranních hodinách vlakem do Skalné nedaleko Chebu, kde nás již vyhlížel příjemný personál hotelu Garni Vildštejn, který se nám po následujících pět dní stal útočištěm. Po obligátním uvítání, seznámení s organizačními záležitostmi a tvorbou pravidel jsme se vydali na průzkum města a krátkou tříkilometrovou turistickou procházku okolím, jíž jsme si zpříjemnili námi oblíbenými hry Blecha a Bomba. Nelenili jsme rovněž otestovat místní lanové centrum i hřiště s prolézačkami. Před večeří jsme plní radosti a nadšení vítali pana učitele Šamšulu, který nahradil paní naši paní asistentku, kterou bohužel den před odjezdem skolila viróza. Večer jsme strávili hraním aktivit Evoluce, Pašeráci či týmovým přetahováním lana. Využili jsme také místního i našeho vybavení, pokusili se tak uspořádat turnaj v ping pongu a fotbalový zápas, který byl předčasně ukončen vykopnutím míče na sousední pozemek. Zbývající čas jsme zasvětili vyplňování deníčků a svému osobnímu volnu. V úterý čekala naše nožky zátěžová zkouška, ráno jsme se totiž vydali na obhlídku zříceniny hradu Starý Rybník. Jelikož jsme zdatní a trénovaní turisté, zvládli jsme naplánovanou trasu v rekordním čase, a tak jsme využili času a bavili místní obyvatele našimi hrami v přilehlém parku, kde se z nás stala čísla a zběsilí provolávači „hutututu“. Po důkladném doplnění energie, odpočinku a ochlazení se zakoupenými nanuky jsme vyrazili na túru do pět kilometrů vzdálené národní přírodní rezervace SOOS. Zde jsme si prohlédli v záchytném zařízení umístěná zvířátka, prošli naučnou stezku a prozkoumali místní faunu, floru, mofety a prameny. Někteří z nás také využili času pro nákup suvenýrů, turistických známek a prohlídku muzea s expozicí „Dějiny Země“. I přes bolavé nožky, četné štípance od komárů a spáleniny od sluníčka nás neopustila dobrá nálada a chuť zahrát si společné hry, rozmotat gordický uzel, proplést se zákeřně připravenou pavučinou, skákat do padnutí na trampolíně, jezdit v autíčku či se chopit libovolného sportovního náčiní. Středeční pošmourné a chladné ráno jsme strávili v Geofyzikálním muzeu, kde jsme byli příjemným panem průvodcem uvedeni do tajů zemětřesení, které nás předchozí dva dny několikrát překvapilo. Dozvěděli jsme se, čím je způsobeno, jakými způsoby a kde se měří, jaké síly a v jakých jednotkách dosahuje. Vyslechli jsme nahrávky nejsilnějších lokálních zemětřesení a zhlédli krátký dokument, který nám ještě více poodhalil taje našeho regionu. Z muzea jsme spěchali na vlak, jímž jsme se dopravili do Františkových Lázní do Aquafora, kde nás čekaly dvě hodiny her a zábavy. Místní aquapark někteří z nás navštívili poprvé, a tak jsme se z vymezeného času, prostoru i atrakcí snažili vytěžit maximum. Po vydatné svačině a procházce místními parky nás čekalo překvapení v podobě návštěvy zrcadlového labyrintu a atrakce zvané magický válec. Počasí nám přestalo přát, při rozchodu a odhalování tajů místních obchůdků, kaváren a cukráren nás přepadla velmi silná bouřka, a tak paní učitelka zavelela dřívější odjezd a všichni společně jsme úprkem prchali na vlakové nádraží. Po příjezdu jsme zahájili ohřívání, sušení a zasloužený odpočinek. Do našeho nabitého programu jsme nelenili vtěsnat překvapení pro oslavence Matýska, na kterého po otevření pokoje po příchodu z večeře čekaly balonky, konfety, narozeninová píseň i dáreček, což vehnalo slzičky do očí nejen jemu… Večer jsme strávili společným hraním deskových her, karbaněním či prostým povídáním. Nejvíce si nás získala hra o vlkodlakovi, kterou nám představil pan učitel. Ve čtvrtek jsme se probudili do podmračeného rána, uvítali jsme proto volnou chvilku, kterou každý z nás trávil po svém, nejvíce jsme se však nadchli pro služby kosmetického studia dívek (neodolali ani někteří kluci :-)). Počasí se ne a ne umoudřit a my tak tušili, že plánovaná návštěva lanového centra i přes všechny modlitby nevyjde. Průtrž mračen s bouřkou nás zahnaly do nedaleké pizzerie, kde jsme uvítali nejen vynikající občerstvení, ale především poskytnutý azyl v příjemném prostředí. Využili jsme možnosti rozchodu po centru města a nakoupili našim nejbližším i sami sobě nejrůznější dárečky či pamlsky. Zlatý hřeb programu v podobě návštěvy Protidrogového vlaku nás teprve čekal. Po vřelém uvítání jsme absolvovali celý program složený z projekce a komentované prohlídky jednotlivých vagonů. Někteří z nás byli tak nadšení, že se v závěru prohlídky rovnou ucházeli o zaměstnání :-). Závěr dne jsme vyplnili úklidem pokojů a přípravě našich zavazadel, čehož paní učitelka s panem učitelem využili k vytvoření improvizované cesty za pokladem v prostorách našeho hotelu. Úkoly vedoucí k jeho nalezení se nám dařilo díky týmové spolupráci plnit jedna báseň. Páteční ráno jsme zasvětili závěrečnému shrnutí uplynulých dní, získali jsme ocenění za úklid pokojů, vyhodnotili si vedení našich deníčků a převzali diplomy. Neváhali jsme napsat hodnocení školy v přírodě i vyjádřit svá přání pro další její další ročník. Cestu zpět nám zkomplikovaly přívalové deště, přesto jsme se dočkaly vřelých objetí i přivítání našimi rodiči, jimž jsme se nelenili hned pochlubit se zážitky, dojmy i oceněními. Těšíme se příští rok... možná se nám splní naše přání a skutečně vyrazíme do „Ráje“.

Vránovská procházka s opuštěnými pejsky

Ve středu 2. května jsme se podruhé v tomto školním roce vydali do nedalekého Záchytného zařízení pro psy Sokolov na ranči Vránov. I přes drobné neshody se nám podařilo nalézt správnou cestu a po čtyřiceti minutách chůze se nám naskytl již známý pohled na vránovské zařízení pro pejsky bez domova. Nelenili jsme a po vřelém uvítání i obligátním zodpovězení tradičních otázek týkajících se správného postupu při nalezení ztraceného pejska jsme se chopili psích svěřenců a dobrůtek pro ně určených a vydali se na fáborky značený pětikilometrový okruh volnou přírodou. Cestu jsme měli „ztíženou“ hlídáním fáborků, ale především otázek, jež jsme museli společnými silami zodpovědět. Po návratu do tábora nás čekala odměna za nachozené kilometry v podobě opečeného buřtíka a topinky. Před rozloučením s pejsky jsme si nelenili domluvit další termín návštěvy a s ní spojenou delší procházku na rozhlednu Cibulka. Cesta zpátky utekla jako voda, a tak jsme se čtvrt hodiny před plánovaným rozchodem rozutekli ke svým domovům.

Beseda s J. W. Procházkou

V úterý 17. dubna jsme měli možnost strávit dvě hodiny s pro nás do té doby neznámým spisovatelem J. W. Procházkou, zakladatelem české fantasy a autorem celé škály knih různých žánrů. Pan Procházka nás uvítal velmi vřele a bez většího zahálení se vrhnul do diskuse na téma našich znalostí a povědomí o fantasy a sci-fi žánrech. Neváhal a pojmenoval rozdíly mezi jím preferovanými a tvořenými žánry. Představoval nám díla svá, ale i ta světoznámá od uznávaných a oceňovaných autorů, nelenil upozornit na naplňování vizí některých z nich. Odtajnil nám, kde čerpá podněty a nápady pro svou další tvorbu, kde všude lze najít inspiraci. Děkujeme paní knihovnici i vedení školy za zprostředkování tohoto nevšedního a příjemného zážitku.

Návštěva Legiovlaku

V úterý 3. dubna jsme se vydali prozkoumat v nedalekém Sokolově přistavený Legiovlak. Prakticky jsme se tak po jednom století od boje legionářů za ideu samostatného státu procházeli jednotlivými vagóny vlaku, který byl přímým svědkem událostí válečných i těch bezprostředně nadcházejících. Průvodce vlakem nám nejprve prostřednictvím krátkého dokumentárního filmu představil legionáře a jejich působení v 1. světové válce, utvořili jsme si tak základní přehled o válečných bojích i hrdinských činech našich legionářů. Následně jsme se strastiplnou kamenitou cestou vydali nahlédnout do vagónů, které legionáři obývali, v nichž docházelo k rozhodování o dalších postupech bojů, k překládce či třídění pošty, výrobě kovářských i dekorativních předmětů, léčení či operování vojáků. Nahlédli jsme také do vagónu, v němž si vojáci mohli nakoupit nezbytné potřeby či potraviny. Pronikání do tajů jednotlivých vagónů bylo doplněno tematickým výkladem, vysvětlením potřebných souvislostí a odhalením nám neznámého. Martin s Adamem neváhali poukázat na své znalosti týkající se 1. světové války, a těšili se tak oprávněnému obdivu nejen spolužáků, ale i „bratra“ průvodce. Doufejme, že si nabyté znalosti alespoň částečně v našich hlavičkách uchováme :-).
Fotografie třídy

Třídní učitel:

Žáci:

  • Barfusová Eliška
  • Dorschnerová Michaela
  • Furchová Zuzana
  • Haufová Karolína
  • Haufová Lenka
  • Juríková Sára
  • Kešnerová Kateřina
  • Lídlová Lucie
  • Vítková Anežka
  • Berko Matěj
  • Brandl Walter
  • Furch Tomáš
  • Heinisch Martin
  • Hrůza Lukáš
  • Krejčík Vojtěch
  • Maňák Filip
  • Matiska Martin
  • Pilát Ondřej
  • Polívka Matěj
  • Pospěch Jan
  • Rödig Alex
  • Rozmuš Adam
  • Štercl Václav