Výtvarná soutěž

Permoníci se rozhodli zpestřit školní výuku svých spolužáků a na měsíc duben pro ně připravili výtvarnou soutěž nesoucí se v duchu oslav Dne Země připadajícího na 22. dubna. Žáci ze všech ročníku tak získali možnost popustit uzdu své fantazii a kreativitě, libovolnou technikou a v jakémkoli duchu literárně ztvárnit tématiku Dne Země. Celkem se Permoníkům dostalo do rukou 40 výtvarných prací žáků z 1., 3., 4., 5., 6. a 8. ročníku, které vyhodnocovali ve dvou kategoriích (pro 1. a 2. stupeň). A jak to celé dopadlo? Kategorii pro 1. stupeň si s přehledem získala a 1. místo vyhrála Marianka Hejpetrová. Na 2. místě jsme ocenili práci Natálky Kalčíkové, 3. místo pak získala Karla Dušková. Kategorii pro 2. stupeň zcela obsadily dívky ze 6. ročníku. Nejvíce hlasů od nás získala a na 1. místě byla oceněna práce Lucky Štefánikové. 2. místo obsadila Adélka Wneková a 3. se umístila práce Sáry Feketeové. Děkujeme všem za zapojení do soutěže a těšíme se na příspěvky do soutěže květnové zaměřené na tvorbu literárního díla v duchu výroku Máj, lásky čas.

Vránovská procházka s opuštěnými pejsky

Ve středu 2. května jsme se podruhé v tomto školním roce vydali do nedalekého Záchytného zařízení pro psy Sokolov na ranči Vránov. I přes drobné neshody se nám podařilo nalézt správnou cestu a po čtyřiceti minutách chůze se nám naskytl již známý pohled na vránovské zařízení pro pejsky bez domova. Nelenili jsme a po vřelém uvítání i obligátním zodpovězení tradičních otázek týkajících se správného postupu při nalezení ztraceného pejska jsme se chopili psích svěřenců a dobrůtek pro ně určených a vydali se na fáborky značený pětikilometrový okruh volnou přírodou. Cestu jsme měli „ztíženou“ hlídáním fáborků, ale především otázek, jež jsme museli společnými silami zodpovědět. Po návratu do tábora nás čekala odměna za nachozené kilometry v podobě opečeného buřtíka a topinky. Před rozloučením s pejsky jsme si nelenili domluvit další termín návštěvy a s ní spojenou delší procházku na rozhlednu Cibulka. Cesta zpátky utekla jako voda, a tak jsme se čtvrt hodiny před plánovaným rozchodem rozutekli ke svým domovům.

Beseda s J. W. Procházkou

V úterý 17. dubna jsme měli možnost strávit dvě hodiny s pro nás do té doby neznámým spisovatelem J. W. Procházkou, zakladatelem české fantasy a autorem celé škály knih různých žánrů. Pan Procházka nás uvítal velmi vřele a bez většího zahálení se vrhnul do diskuse na téma našich znalostí a povědomí o fantasy a sci-fi žánrech. Neváhal a pojmenoval rozdíly mezi jím preferovanými a tvořenými žánry. Představoval nám díla svá, ale i ta světoznámá od uznávaných a oceňovaných autorů, nelenil upozornit na naplňování vizí některých z nich. Odtajnil nám, kde čerpá podněty a nápady pro svou další tvorbu, kde všude lze najít inspiraci. Děkujeme paní knihovnici i vedení školy za zprostředkování tohoto nevšedního a příjemného zážitku.

Setkání s Čápaty

V pátek 20. dubna nastal den D, v jehož rámci jsme se poprvé po dlouhém plánování a domlouvání setkali společně s Čápaty, tedy parlamentem Základní školy Dolní Žandov. Přes velkou nervozitu a prvotní rozpaky jsme se přenesli díky vlídnému přivítání a úvodnímu slovu paní ředitelky i následné seznamovací aktivitě, kdy jsme pro sebe každý ukořistili jedno „čápě“, které jsme následně vyzpovídali jménem počínaje, přes zájmy a koníčky, studijními úspěchy konče. Využili jsme krásného počasí a zapálenosti Čápat a vydali se k budově druhého stupně, kde jsme si společně zahráli pro nás nové aktivity „korýtka“ a „kostka“. U obou jsme museli prokázat týmového ducha, zájem o společný úspěch i ochotu spolupráce. Vedli jsme si přímo ukázkově! Potřebu doplnit vydanou energii uspokojily laskavé paní kuchařky, které jen pro nás připravily guláš, za což jim velice děkujeme. Po společném obědě jsme se na žádost Čápat (zejména pak dívek) vydali na průzkum naší školy, představili jsme tak nejen její prostory, ale také naše nedočkavé a zvědavé spolužáky. Odpolední program se sestával z procházky naší obcí. Každý z nás si připravil krátké povídání o vybrané památce či místní zajímavosti, stali se z nás tak malí turističtí průvodci, kteří vzbuzovali údiv všech kolemjdoucích a přihlížejících. Společnou cestu jsme si nelenili osladit nanukem, který nám dodal chuť a energii se navzdory vysokým venkovním teplotám vydat na prohlídku místní šachty. Po návratu z procházky jsme strávili čas společným hraním fotbalu, klábosením, hraním na hudební nástroj či nakupováním nezbytných dobrůtek. V podvečer jsme se vydali do nedaleké kuželny, kde jsme si společně užili dvě hodiny aktivní zábavy, mlsání a pohody. I přes nabitý program nás energie neopouštěla, a tak jsme si společnou večeři v podobě pizzy vychutnali na hřišti před naší školou, abychom se hned po jejím snězení mohli pustit do kopání s míčem, překonávání překážek a prolézaček. Po hygieně jsme se uložili k vybranému animovanému filmu a dlouho do noc štěbetali a chichotali se, až se škola otřásala v základech. Sobotní ráno jsme po vynikající a bohaté snídani zasvětili úklidu, plánování dalšího společného setkání, slunění si či hraní si na hřišti. Čápata nás opustila s velkými díky a vřelým pozváním na měsíc červen. Všem Permoníkům děkujeme za vynikající přípravu a organizaci setkání a těšíme se na další společnou akci.

Cyklo ze IV. třídy

I když nám dnes nesvítílo sluníčko, tak jsme si parádně zajezdili v DDM Sokolov na dopravním hřišti.

Návštěva Legiovlaku

V úterý 3. dubna jsme se vydali prozkoumat v nedalekém Sokolově přistavený Legiovlak. Prakticky jsme se tak po jednom století od boje legionářů za ideu samostatného státu procházeli jednotlivými vagóny vlaku, který byl přímým svědkem událostí válečných i těch bezprostředně nadcházejících. Průvodce vlakem nám nejprve prostřednictvím krátkého dokumentárního filmu představil legionáře a jejich působení v 1. světové válce, utvořili jsme si tak základní přehled o válečných bojích i hrdinských činech našich legionářů. Následně jsme se strastiplnou kamenitou cestou vydali nahlédnout do vagónů, které legionáři obývali, v nichž docházelo k rozhodování o dalších postupech bojů, k překládce či třídění pošty, výrobě kovářských i dekorativních předmětů, léčení či operování vojáků. Nahlédli jsme také do vagónu, v němž si vojáci mohli nakoupit nezbytné potřeby či potraviny. Pronikání do tajů jednotlivých vagónů bylo doplněno tematickým výkladem, vysvětlením potřebných souvislostí a odhalením nám neznámého. Martin s Adamem neváhali poukázat na své znalosti týkající se 1. světové války, a těšili se tak oprávněnému obdivu nejen spolužáků, ale i „bratra“ průvodce. Doufejme, že si nabyté znalosti alespoň částečně v našich hlavičkách uchováme :-).