Škola v přírodě - 9. ročník

Doksy - Máchovo jezero Letos jsme vyrazili na školu v přírodě až k Máchovu jezeru. Počasí nám přálo, a tak bylo celý pobyt slunečno a teplo. Díky tomu jsme si především užívali pláž a koupaní, ale také plážové sporty, hry a výlety (třeba na Bezděz a k Braniborské jeskyni).

Škola v přírodě - 4. ročník

Skalná u Chebu Na ŠvP jsme odjížděli 28.5. 2018 za krásného počasí se skvělou náladou-nutno podotknout, že obojí se nás drželo až do konce pobytu:) 1.den Po příjezdu do hotelu Vildštejn, kde nás přivítal a ubytoval v útulných pokojích milý personál, jsme vyrazili na společnou obhlídku okolí. Vyzkoušeli jsme místní hřiště a lanové centrum, které jsme prolezli tam a zpět několikrát a bylo tedy nutné dobít energii, k čemuž nám pomohla večeře v hotelové restauraci-byla výborná jako ostatně každý další chod, jenž nám za ten týden přistál na stole. 2.den Budíček nám nevadil a krev nám rozproudil p.učitel Šamšula ranní rozcvičkou. Na tento den byl naplánován společný výlet s 1. a 5. ročníkem na "nedalekou" chráněnou rezervaci SOOS. (uvozovky vysvětlím později:)) Jízda vlakem započala asi nejnáročnější den pobytu. Rezervace se nám líbila, obzvláště jízda důlním vláčkem. Poté - a teď se vrátím k těm uvozovkám- jsme se PRÝ SPOLEČNĚ:) rozhodli, že cestu zpět zvládne naše třída po svých. Cesta byla sice dlouhá a slovo "nedaleká", zde získalo uvozovky, ale nakonec jsme si to náramně užili, zahráli si po cestě několik her a večer jsme na sebe mohli být právem hrdí! Nakonec jsme se schladili v místním bazéně. Usínání se nám tento den povedlo na jedničku s hvězdičkou. 3.den Dnes nás čekal den plný odměn za včerejší dřinu. Dopoledne jsme si u hotelu zahráli několik her. Po obědě jsme si zajeli do Františkových Lázní, kde jsme v AQUAFORU předvedli své plavecké dovednosti a k večeru jsme se přemístili vlakem do kina Svět v Chebu na novinku Avengers-InfinityWar. Večer zakončila pozdní večeře a každodenní zápis do památečních deníčků. 4.den Po snídani jsme se sešli pod pergolou a tvořili jsme meče a klobouky na večerní stezku odvahy. Odpoledne jsme opět nasedli do vlaku směr Cheb a prošli se chebským náměstím až k hradu.Po prohlídce na nás čekalo v chebské časti Krajinka interaktivní hřiště. Řádili jsme na prolézačkách, posilovacích strojích, došlo i na zmrzlinu a potom už chvatem zpátky na hotel, kde nám bohužel déšť překazil stezku odvahy :( 5.den Probuzení, úklid, zhodnocení školy v přírodě, opětovný úklid a zase úklid- nic moc program:) Napravili jsme si to cestou na hrad Vildštejn, abychom mohli navštívit hradní vězení a přilehlý park-pak už jen vše naložit a naskládat do autobusu a čekat na uvítání a objetí od rodičů, po kterých už se nám moc stýskalo. Zhodnocení: 1.Byli jsme úžasní! 2.Umíme si vše řádně užít. 3.Je s námi zábava. 4.Dokážeme dojít až na konec světa:) 5.Jsme úžasní! :) A hlavně - Už nám jde chodit hezky ve dvojicích- hurá!!!:) Nikola Trojanová

Náš Den dětí

V pátek 1. června jsme se výjimečně učili jen první vyučovací hodinu, v čase následujícím jsme se věnovali oslavám „našeho dne“. V devět hodin jsme tak již opanovali nedaleké asfaltové hřiště, kde jsme hráli oblíbené týmové hry evoluce, pašeráci, čísla, ocásky, bezruká štafeta a přetahování lana. Oba týmy bojovaly co jim síly a nápady stačily, o to více jsme se těšili na nám doposud neznámou hru vybíjená ala cirkulárka. Tu bohužel přerušil déšť a především Zuzčino nešťastné zranění. Nelenili jsme a zajistili Zuzce transport do naší třídy, čímž jsme opět ukázali týmového ducha i naši kondici. Zbývající část dne jsme již strávili v bezpečí a suchu naší třídy, kde jsme zhlédli pokračování úspěšného filmu Paddington. Samozřejmě nechyběly ani dobrůtky, kterými nás paní učitelka s paní asistentkou potěšily...

Naše škola v přírodě...

Letošní škola v přírodě se pro nás nesla plánovaně i dílem osudu ve zcela jiném duchu… Společně s paní učitelkou jsme vyrazili v pondělí 21. května 2018 v ranních hodinách vlakem do Skalné nedaleko Chebu, kde nás již vyhlížel příjemný personál hotelu Garni Vildštejn, který se nám po následujících pět dní stal útočištěm. Po obligátním uvítání, seznámení s organizačními záležitostmi a tvorbou pravidel jsme se vydali na průzkum města a krátkou tříkilometrovou turistickou procházku okolím, jíž jsme si zpříjemnili námi oblíbenými hry Blecha a Bomba. Nelenili jsme rovněž otestovat místní lanové centrum i hřiště s prolézačkami. Před večeří jsme plní radosti a nadšení vítali pana učitele Šamšulu, který nahradil paní naši paní asistentku, kterou bohužel den před odjezdem skolila viróza. Večer jsme strávili hraním aktivit Evoluce, Pašeráci či týmovým přetahováním lana. Využili jsme také místního i našeho vybavení, pokusili se tak uspořádat turnaj v ping pongu a fotbalový zápas, který byl předčasně ukončen vykopnutím míče na sousední pozemek. Zbývající čas jsme zasvětili vyplňování deníčků a svému osobnímu volnu. V úterý čekala naše nožky zátěžová zkouška, ráno jsme se totiž vydali na obhlídku zříceniny hradu Starý Rybník. Jelikož jsme zdatní a trénovaní turisté, zvládli jsme naplánovanou trasu v rekordním čase, a tak jsme využili času a bavili místní obyvatele našimi hrami v přilehlém parku, kde se z nás stala čísla a zběsilí provolávači „hutututu“. Po důkladném doplnění energie, odpočinku a ochlazení se zakoupenými nanuky jsme vyrazili na túru do pět kilometrů vzdálené národní přírodní rezervace SOOS. Zde jsme si prohlédli v záchytném zařízení umístěná zvířátka, prošli naučnou stezku a prozkoumali místní faunu, floru, mofety a prameny. Někteří z nás také využili času pro nákup suvenýrů, turistických známek a prohlídku muzea s expozicí „Dějiny Země“. I přes bolavé nožky, četné štípance od komárů a spáleniny od sluníčka nás neopustila dobrá nálada a chuť zahrát si společné hry, rozmotat gordický uzel, proplést se zákeřně připravenou pavučinou, skákat do padnutí na trampolíně, jezdit v autíčku či se chopit libovolného sportovního náčiní. Středeční pošmourné a chladné ráno jsme strávili v Geofyzikálním muzeu, kde jsme byli příjemným panem průvodcem uvedeni do tajů zemětřesení, které nás předchozí dva dny několikrát překvapilo. Dozvěděli jsme se, čím je způsobeno, jakými způsoby a kde se měří, jaké síly a v jakých jednotkách dosahuje. Vyslechli jsme nahrávky nejsilnějších lokálních zemětřesení a zhlédli krátký dokument, který nám ještě více poodhalil taje našeho regionu. Z muzea jsme spěchali na vlak, jímž jsme se dopravili do Františkových Lázní do Aquafora, kde nás čekaly dvě hodiny her a zábavy. Místní aquapark někteří z nás navštívili poprvé, a tak jsme se z vymezeného času, prostoru i atrakcí snažili vytěžit maximum. Po vydatné svačině a procházce místními parky nás čekalo překvapení v podobě návštěvy zrcadlového labyrintu a atrakce zvané magický válec. Počasí nám přestalo přát, při rozchodu a odhalování tajů místních obchůdků, kaváren a cukráren nás přepadla velmi silná bouřka, a tak paní učitelka zavelela dřívější odjezd a všichni společně jsme úprkem prchali na vlakové nádraží. Po příjezdu jsme zahájili ohřívání, sušení a zasloužený odpočinek. Do našeho nabitého programu jsme nelenili vtěsnat překvapení pro oslavence Matýska, na kterého po otevření pokoje po příchodu z večeře čekaly balonky, konfety, narozeninová píseň i dáreček, což vehnalo slzičky do očí nejen jemu… Večer jsme strávili společným hraním deskových her, karbaněním či prostým povídáním. Nejvíce si nás získala hra o vlkodlakovi, kterou nám představil pan učitel. Ve čtvrtek jsme se probudili do podmračeného rána, uvítali jsme proto volnou chvilku, kterou každý z nás trávil po svém, nejvíce jsme se však nadchli pro služby kosmetického studia dívek (neodolali ani někteří kluci :-)). Počasí se ne a ne umoudřit a my tak tušili, že plánovaná návštěva lanového centra i přes všechny modlitby nevyjde. Průtrž mračen s bouřkou nás zahnaly do nedaleké pizzerie, kde jsme uvítali nejen vynikající občerstvení, ale především poskytnutý azyl v příjemném prostředí. Využili jsme možnosti rozchodu po centru města a nakoupili našim nejbližším i sami sobě nejrůznější dárečky či pamlsky. Zlatý hřeb programu v podobě návštěvy Protidrogového vlaku nás teprve čekal. Po vřelém uvítání jsme absolvovali celý program složený z projekce a komentované prohlídky jednotlivých vagonů. Někteří z nás byli tak nadšení, že se v závěru prohlídky rovnou ucházeli o zaměstnání :-). Závěr dne jsme vyplnili úklidem pokojů a přípravě našich zavazadel, čehož paní učitelka s panem učitelem využili k vytvoření improvizované cesty za pokladem v prostorách našeho hotelu. Úkoly vedoucí k jeho nalezení se nám dařilo díky týmové spolupráci plnit jedna báseň. Páteční ráno jsme zasvětili závěrečnému shrnutí uplynulých dní, získali jsme ocenění za úklid pokojů, vyhodnotili si vedení našich deníčků a převzali diplomy. Neváhali jsme napsat hodnocení školy v přírodě i vyjádřit svá přání pro další její další ročník. Cestu zpět nám zkomplikovaly přívalové deště, přesto jsme se dočkaly vřelých objetí i přivítání našimi rodiči, jimž jsme se nelenili hned pochlubit se zážitky, dojmy i oceněními. Těšíme se příští rok... možná se nám splní naše přání a skutečně vyrazíme do „Ráje“.

Krajské kolo Olympijského víceboje

Po postupu z okresního kola Olympijského víceboje, který se konal v Sokolově, se družstvo tvořené Patrikem Krátkým, Eliškou Tomáškovou, Adélou Wnekovou, Terezou Chalupníkovou, Klárou Egererovou, Vítem Wnekem, Františkem Obešlem a Tomášem Seidlem utkalo s dalšími třinácti týmy na ostrovském atletickém stadionu a vybojovalo pěkné jedenácté místo. V soutěži jednotlivců za nás závodila Naomi Zrůbková, která v tvrdé konkurenci ve svém ročníku nakonec obsadila místo čtvrté. Soutěžilo se v disciplínách hod, běh na 60 m, skok daleký, lehy-sedy, shyby a jedné volitelné disciplíně z výběru vytrvalostní běh na 1000 m, driblink basketbalovým míčem, nebo plavání. Motivací všech závodníků byla účast olympijského vítěze v běhu na lyžích Lukáše Bauera. Některé pěkné výkony: Tomáš Seidl 8,55 a Klára Egererová 8,83 v běhu na 60 m, Adéla Wneková 4,11 ve skoku dalekém a Eliška Tomášková 3:55 v běhu na 1000 m.

Pohár rozhlasu

15. května se naše mladší žákyně zúčastnily okresního kola Poháru rozhlasu na sokolovském atletickém stadionu. Soutěžilo se v disciplínách běh na 60 m, štafetový běh 4 x 60 m, skok vysoký, skok daleký, hod míčkem a vytrvalostní běh na 600 m. Děvčata se snažila ze všech sil a vybojovala z celkového počtu deseti družstev sedmé místo. Za zmínku stojí některé pěkné výkony: Lenka Haufová 6. místo v běhu na 60 m s časem 9,66, Eliška Tomášková ve vytrvalostním běhu na 600 m s časem 2:03 skončila na krásném 4. místě, štafeta ve složení Lenka Haufová, Adéla Wneková, Klára Egererová a Eliška Tomášková vyhrála druhý rozběh a celkově obsadila 5. místo s časem 37,78 a Zuzce Furchové se podařilo výkonem 37,51 m získat další bramborové umístění.

Výtvarná soutěž

Permoníci se rozhodli zpestřit školní výuku svých spolužáků a na měsíc duben pro ně připravili výtvarnou soutěž nesoucí se v duchu oslav Dne Země připadajícího na 22. dubna. Žáci ze všech ročníku tak získali možnost popustit uzdu své fantazii a kreativitě, libovolnou technikou a v jakémkoli duchu literárně ztvárnit tématiku Dne Země. Celkem se Permoníkům dostalo do rukou 40 výtvarných prací žáků z 1., 3., 4., 5., 6. a 8. ročníku, které vyhodnocovali ve dvou kategoriích (pro 1. a 2. stupeň). A jak to celé dopadlo? Kategorii pro 1. stupeň si s přehledem získala a 1. místo vyhrála Marianka Hejpetrová. Na 2. místě jsme ocenili práci Natálky Kalčíkové, 3. místo pak získala Karla Dušková. Kategorii pro 2. stupeň zcela obsadily dívky ze 6. ročníku. Nejvíce hlasů od nás získala a na 1. místě byla oceněna práce Lucky Štefánikové. 2. místo obsadila Adélka Wneková a 3. se umístila práce Sáry Feketeové. Děkujeme všem za zapojení do soutěže a těšíme se na příspěvky do soutěže květnové zaměřené na tvorbu literárního díla v duchu výroku Máj, lásky čas.

Vránovská procházka s opuštěnými pejsky

Ve středu 2. května jsme se podruhé v tomto školním roce vydali do nedalekého Záchytného zařízení pro psy Sokolov na ranči Vránov. I přes drobné neshody se nám podařilo nalézt správnou cestu a po čtyřiceti minutách chůze se nám naskytl již známý pohled na vránovské zařízení pro pejsky bez domova. Nelenili jsme a po vřelém uvítání i obligátním zodpovězení tradičních otázek týkajících se správného postupu při nalezení ztraceného pejska jsme se chopili psích svěřenců a dobrůtek pro ně určených a vydali se na fáborky značený pětikilometrový okruh volnou přírodou. Cestu jsme měli „ztíženou“ hlídáním fáborků, ale především otázek, jež jsme museli společnými silami zodpovědět. Po návratu do tábora nás čekala odměna za nachozené kilometry v podobě opečeného buřtíka a topinky. Před rozloučením s pejsky jsme si nelenili domluvit další termín návštěvy a s ní spojenou delší procházku na rozhlednu Cibulka. Cesta zpátky utekla jako voda, a tak jsme se čtvrt hodiny před plánovaným rozchodem rozutekli ke svým domovům.

Beseda s J. W. Procházkou

V úterý 17. dubna jsme měli možnost strávit dvě hodiny s pro nás do té doby neznámým spisovatelem J. W. Procházkou, zakladatelem české fantasy a autorem celé škály knih různých žánrů. Pan Procházka nás uvítal velmi vřele a bez většího zahálení se vrhnul do diskuse na téma našich znalostí a povědomí o fantasy a sci-fi žánrech. Neváhal a pojmenoval rozdíly mezi jím preferovanými a tvořenými žánry. Představoval nám díla svá, ale i ta světoznámá od uznávaných a oceňovaných autorů, nelenil upozornit na naplňování vizí některých z nich. Odtajnil nám, kde čerpá podněty a nápady pro svou další tvorbu, kde všude lze najít inspiraci. Děkujeme paní knihovnici i vedení školy za zprostředkování tohoto nevšedního a příjemného zážitku.